Se začátkem vyjednávání o přesné podobě brexitu stojí proti zástupcům EU londýnská vláda, která netuší, co chce a kterou vede realitě na hony vzdálená politička. Článek pro švýcarský deník Der Bund napsal Christian Zaschke.

Kdyby nebyla situace ve Velké Británii tak vážná, mohli bychom vše považovat za povedený vtip. Zemi vládne mluvící automat zvaný Maybot, kterému se během nedávné návštěvy vyhořelého londýnského mrakodrapu podařilo nepromluvit ani slovo s přeživšími nebo se záchranáři z řad dobrovolníků. V pondělí začala vyjednávání o vystoupení z Evropské unie, ale nikdo nepředložil ani náznak nějakého plánu. Vláda je závislá na miniaturní straně, která nabízí bezpečné útočiště popíračům klimatické změny a kreacionistům. Co se, proboha, s touto zemí stalo?

Před dvěma lety vyšel z parlamentních voleb jako oslňující vítěz David Cameron. Získal absolutní většinu, což v té době zaručovalo, že kariéra tohoto politika dojde závratného naplnění. Hospodářství rostlo rychleji, než v jakékoliv jiné průmyslové zemi světa. Skotská nezávislost a tím rozpad Spojeného království byla odvrácena. Poprvé od r. 1992 získali konzervativci v Dolní komoře většinu. Velká Británie považovala sama sebe za všeobecně respektovaného hráče na mezinárodním jevišti. To byla výchozí situace.

Cameronovo fatální rozhodnutí

Zřítit se z této komfortní zóny do současného chaosu vyžadovalo především dvojí: za prvé obsesivní nenávist konzervativní pravice vůči EU a za druhé Cameronovu nezodpovědnost, kterou svým referendem dal v sázku budoucnost země jen proto, aby uspokojil pár fanatiků z vlastní strany. Je stále jasnější, jak neskutečně špatné rozhodnutí to bylo. Že se Velká Británie stala posměchem Evropy, bezprostředně souvisí s hlasováním o brexitu.

Poškozenými jsou britští občané, kteří byli během kampaně k referendu zastánci brexitu obelháni, přičemž byli částí vlastních médií zrazeni a prodáni za hlupáky. Tato nestoudnost nezná dodnes hranic: Daily Express se s plnou vážností ptá, jestli požár mrakodrapu souvisel s tím, že budova byla obložena podle norem Evropské unie. Zjištění, že odpověď na tuto otázku zní „Ne“, je velmi jednoduché, ale pokud ji položíte bez důkazů, je podezření na světě: zřejmě je i zde viníkem EU. Mimochodem: země, jejíž tisk je částečně tak demonstrativně lhostejný k pravdě a katastrofu Greenfell Toweru využívá ke své nechutné propagandě, má opravdu vážný problém.

Na konec bude Velká Británie v každém ohledu oslabena

Již nyní rostou ceny v obchodech, již nyní roste inflace. Investoři se drží zpátky. Hospodářství roste pomaleji. Jednání o brexitu přitom ještě ani pořádně nezačala. Předsedkyně vlády Theresa Mayová svými zbytečně naplánovanými volbami promarnila už osminu potřebného času. Jak se ve zbývající době má podařit vyjednat tak komplexní projekt, jakým je brexit, zůstává záhadou.

Na konec opustí Velká Británie svého nejdůležitějšího obchodního partnera a bude v každém ohledu oslabena. Zachovat vnitřní obchod a celní unii by bylo hospodářsky rozumné, znamená to však podřízení se regulacím bez vlivu na jejich podobu. To by už rovnou bylo lepší v EU zůstat. Vláda by tedy musela vyvinout plán, který je politicky zprostředkovatelný a přináší jen malé hospodářské zápory. Nyní už jde pouze o omezení škod, přesto si po Westminsteru vyšlapují politikové po krk uvízlí v samolibosti a vytrubující, že pokud se EU nepodvolí, na vlastní kůži pozná, co z toho bude mít.

EU má proti sobě vládu, která neví, jaký chce brexit a která je vedena političkou na hony vzdálené realitě, jejíž dny už jsou sečteny. Ta čelí straně, v níž se rozevírají staré propasti: moderátní toryové právě čerpají naději, že by vystoupení přece jen mohlo proběhnout mírněji. Avšak tvrdé křídlo konzervativců, mezi nimiž je i několik zabetonovaných paličáků, už pohrozilo vzpourou. Stojíme před epickou bitvou, která vládu dále ochromí.

Jasně nastínit pozice

Šéfvyjednavač Evropské unie Michel Barnier sdělil, že očekává, že Britové konečně jasně načrtnou své pozice, protože přece nemůže vyjednávat sám se sebou. Pointou této výpovědi je, že by pro Brity bylo opravdu nejlepší, kdyby přesně to Barnier udělal. Pak by totiž měli na své stráně zástupce, který má představu o velikosti svého úkolu a který je schopen najít pro obě strany férovou dohodu. Vyjednavače takového formátu Britové ve svých řadách postrádají. Nemluvě o způsobu vystoupení z Unie, zapůsobila debata a hlasování o brexitu jako jed, jehož účinek se nyní projevuje.

Rozdělení společnosti je tak hluboké, že tu od anglické občanské války v 17. století žádné podobné nebylo. To se znovu projevilo během parlamentních voleb, ve kterých velké strany ztratily 80 % svých hlasů. Žádná z těchto stran nenabídla program středovému voliči, na výběr bylo pouze mezi tvrdou pravicí a tvrdou levicí. Střed je opuštěný, což nikdy nevěstí nic dobrého. V zemi jako je Velká Británie, která dlouho platila za pragmatickou a rozumnou, je to důvod k znepokojení. Situace se momentálně dost vymkla z ruky.

Po ztrátě impéria se Spojené království vydalo hledat nové místo ve světě. Nakonec ho našlo jako silná, nepohodlná a vlivná součást většího celku: Evropské unie. Tohoto místa se bez objektivních příčin vzdalo. Následkem je, jak se nyní ukazuje, obrovská krize identity, ze které se bude ještě dlouho vzpamatovávat.

Advertisements