Nejnovější teroristické útoky mj. ukazují na nepovšimnutý trend – zoufalost. Jsou stále primitivnější, amatérštější – a méně efektivní.

Absolutním vrcholem světového terorismu byly útoky 9/11 na newyorská Dvojčata. Zhruba dva tucty teroristů ikonickým způsobem zabili téměř 3.000 lidí, zasáhly tím srdce největší nukleární supervelmoci a jejich čin bude v učebnicích ještě i po stovkách let. Na život jednoho teroristy připadalo více než stovka obětí.

Od té doby velikost i efektivita teroru klesá. Z řady tak trochu vyčnívá útok z března 2004 ze madridského nádraží Atocha (191 obětí), či mimořádně efektivní útok neonacisty Breivika, který byl schopen odpravit 77 lidí a ještě k tomu přežít, nicméně i tady jsme v řádu desítek obětí na teroristu. Ostatní útoky jdou ještě níže. Poměr pachatelů/počet obětí v Británii po posledních třech útocích je 1/5, 1/22 a 3/7.

Klesá také organizační a technologická složitost útoků – zatímco v 70. letech bylo relativně snadné unést či odpálit letadlo se stovkami cestujících a útoky 9/11 v r. 2001 vyžadovaly několikaletou kooperaci stovek lidí, dále už radikálové byli sto v Evropě jen umístit pozemní výbušniny (Madrid, londýnské metro), v posledních letech se zdá, že je na hranici jejich sil i toto. Uchylují se k ručním palným zbraním (tím pomalu začínají splývat se silou běžných zločineckých gangů), dokonce začínají používat k zabíjení jen auta a nože. K tomu je třeba prakticky nulové organizace a plánování.

O čem to svědčí? Že plánování velkých akcí je stále těžší. Možná už prakticky nemožné. Díky lepší práci bezpečnostních složek je nepravděpodobné, že by se nějaká širší konspirace, zjišťování informací, získávání peněz, verbování lidí, kupování silnějších zbraní a většiho množství výbušnin dala utajit. Je to přirozené – bezpečnostní síly se adaptují na situaci, učí se a zlepšují. A to také svědčí o tom, že dobu velkých, spektakulárních a mimořádně efektivních útoků (v těch zemích, kde bezp. složky fungují dobře) asi máme za sebou. Další útoky budou stále rozdrobenější na individuální zoufalé akce prováděné stále jednoduššími (a méně efektními) prostředky.

Radko Hokovský z Evropských hodnot varuje, že s porážkou Islámského státu terorismu v Evropě přibude (tím, že se jeho bojovníci přesunou sem). Já si to nemyslím. Tuším, že tuto předpověď stihne stejný osud jako varování (z r. 2016), že „hlavní vlna uprchlíků nás teprve čeká“. Podle mého názoru současná teroristická kampaň muslimských radikálů sice ještě nějaký rok potrvá, ale už nyní vykazuje známky defragmentace a úpadku. Může se ještě zhmotnit k ojedinělému úspěchu v podobě útoku střední velikosti nebo sérii menších akcí, ale trend je sestupný. Proč?

Jednak právě díky lepší adaptaci bezpečnostnich složek, což je veličina, kterou Radko Hokovský možná ne zcela doceňuje. Je docela možné, že se právě teď stovky bojovníků IS, kteří vlastní západoevropský pas, právě navrací z bojiště domů. Zde ovšem najdou situaci a protivníka ve zcela jiné kondici, než tomu bylo před 10-15 lety.

A jednak taky proto, že terorismus má kampaňovitý charakter. Proč dnes neplní stránky novin levicový terorismus jako v 70. a 80. letech? Proč už dvacet let nikdo nevyhodil do vzduchu banku jako symbol kapitalistického útlaku a osvobození dělnické třidy? Terorismus si ideologii vypůjčuje jen jako košili, aby se necítil tak nahý. Páchají ho radikálové, kterých je v každé společnosti vždy několik procent a kteří se z osobních, niterních pohnutek aktivují vždy, když najdou vhodnou ideologii a podmínky ji realizovat. Mezi tyto podmínky patří mj. i to, že daná radikální ideologie musí být u významné části populace „cool“, radikál sice většinovou společnost negativně šokuje, ale jakási (pro něj významná) skupina ho ocení. Ani radikál se nechce cítit jako zoufalý idiot.

Marxistu, který by zabil bankéře, aby nastolil komunismus, by nyní za takového idiota považovali i samotní marxisté, proto je marxismus jako ideologická košile pro násilné akce nevhodná. Zprofanovaly je Brigate Rosse a RAF každým svým útokem. Trvalo to dvacet let, ale s levicovým terorismem je amen. Podobnou dráhu opsal terorismus separatistický (ETA, IRA, …). Islamistický terorismus v Evropě zatím nevykazuje nic, čím by se zásadně z tohoto modelu vymykal. Je bolestný, krvavý, jeho kampaň bude trvat dvě, možná tři dekády, ale jednou pomine. Vyhrají nad ním nikoli zavřené hranice, kolektivní persekuce, policejní stát či nacionalistická militarizační psychóza, ale vyhrají nad ním postupně normálně (a často neviditelně) fungující bezpečnostní složky a občanská trpělivost, která jim k tomu dá prostor.


Vít Kučík je publicista a drobný podnikatel, žijící v severní Itálii se zájmem o sociologii a jiné společenské vědy.

Reklamy