Spekulant, který uvrhl do chaosu celé země, který Evropě nadiktoval uprchlickou politiku a který může svrhnout vlády – tak je často vyobrazen americký miliardář George Soros. Co je pravdy na těchto tvrzeních? Článek Silvie Stöberové pro německou veřejnoprávní redakci tagesschau.de.

George Soros je mezi úřadujícími a bývalými politiky, diplomaty a generály sotva znatelný. 86letý muž s šedobílými vlasy na sobě má tmavomodré sako a decentně růžovou košili bez kravaty, za to však modrý kapesníček s růžovými puntíky.

Jedná se o jednu z mnoha akcí, uspořádaných v rámci Mnichovské bezpečnostní konference. Akci organizuje ukrajinský podnikatel Viktor Pinčuk. Probírá se bezpečnost v Ukrajině a vztah k Rusku. Soros opouští sál ještě během diskuze bývalého ředitele CIA Davida Petreuse a bývalého generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena s publikem. Pro hosty jako je on, představuje Mnichovská bezpečnostní konference hektickou událost s mnoha setkáními k beztak nabitému programu.

Dle Forbesu patří Soros v současné době se svými 25 miliardami dolarů mezi 30 nejbohatších lidí planety. Americký investor maďarského původu není jen bohatý, ale i vlivný. Za posledních několik desítek let věnoval 12 miliard dolarů nejrůznějším organizacím a osobám, které se zasazují za svobodu a demokracii, píše na své webové stránce.

Mezi oficiální podporovatele Mnichovské bezpečnostní konference patří i organizace, které podporuje jeho nadace Open Society Foundations (webové stránky české pobočky zde). Mezi nimi je vlivný washingtonský think tank Atlantic Council stejně jako Chatham HouseInternational Institute for Strategic Studies se sídlem ve Velké Británii, nebo také organizace Transparency International (webové stránky české pobočky zde) a mezinárodní mírový výzkumný ústav SIPRI ve Švédsku, který obdržel podporu v r. 2012.

Soros kromě toho sedí v poradním sboru Mnichovské bezpečnostní konference a s dalšími 19 členy tak spoluurčuje strategické směřování jedné z celosvětově nejvýznamnějších akcí v otázkách bezpečnosti.

Skepse a nepřátelství

Těžištěm Sorosových aktivit je východní Evropa. Jeho nadace se například zasazuje o toleranci vůči menšinám, jako třeba Romům. Financuje projekty, které školí občany, aby se mohli stát volebními pozorovateli, nebo aby novináři byli lépe připraveni na investigativní rešerše o korupci. Jedním z jeho největších projektů je Central European University (CEU) v maďarském hlavním městě Budapešti, kterou spolu s intelektuály založil v r. 1991 jako místo pro svobodné myšlení a vzdělávání a vybavil ho kapitálem.

Tyto Sorosovy aktivity jsou provázeny skepsí občas hraničící s masivním nepřátelstvím. Obvinění vlád a provládních médií v Maďarsku, Polsku, Srbsku nebo v Rumunsku se navzájem podobají: financuje občanskospolečenské organizace, aby uvrhly země do chaosu. Pod pláštíkem demokratizace chce destabilizovat vlády a ničit národní identity. Současným vrcholem je vysokoškolský zákon maďarské vlády a jejího předsedy Viktora Orbána, který by ve svém důsledku přinutil CEU ukončit činnost.

I v USA je Soros napadán. Během předvolebních bojů Trumpův poradce Roger Stone tvrdil, že Soros financuje protesty proti republikánským kandidátům. Ředitel amerických programů Open Society Foundations to ovšem dementoval. V polovině dubna pak v jednom tweetu Trump spekuloval o tom, že jsou protestní akce proti němu podplacené. Ultrakonzervativní moderátor televizní stanice Fox News Glenn Beck prohlásil, že Soros svrhává vlády. Také íránské vedení Sorose nešetřilo a tvrdilo, že v r. 2009 financoval masové protesty během prezidentských voleb.

Jsou to především autoritářské strany, politici podezřelí z korupce, jim blízká média jakožto příznivci protiliberálních hnutí, kteří Sorose viní ze spiknutí. Nezřídka se s odkazem na jeho židovský původ skrytě či zcela otevřeně nesou v antisemitském tónu. I tak lze zdiskreditovat protestní hnutí a jejich volání po demokracii a transparentnosti. Od skutečného cíle – ospravedlnění autoritářských a zkorumpovaných forem vládnutí – je tak odváděna pozornost.

Ideál otevřené společnosti

Co Sorose pohání, popisuje v jedné knize o globalizaci následovně: „Narozen jako žid v Maďarsku, přežil jsem nacistickou i sovětskou okupaci. Velmi brzy jsem přišel na to, jak důležité je pro pocit spokojenosti a přežití, jaká forma politického systému vládne.“

Soros se narodil v r. 1930 v Budapešti. Po vpádu Němců se jeho otci, právníkovi a spisovateli, podařilo před okupanty zatajit židovský původ své rodiny. Během sovětské okupace utekl Soros do Anglie, kde studoval na londýnské School of Economics. „Byl jsem silně ovlivněn filozofií Karla Poppera, autorem knihy ‚Otevřená společnost a její nepřátelé‚“, líčí Soros svou další formující zkušenost. Popper spatřuje výhody demokracie v tom, že v ní dochází k výměně vlád nenásilnou cestou.

Inspirován rakouským filozofem, který přežil dobu nacizmu v exilu na Novém Zélandu, popisuje Soros ve svých knihách otevřenou společnost jako ideál. Ta se orientuje na svobodu a demokracii a je otevřena novým nápadům a neustálému zlepšování svého fungování. Její součástí je fungující právní systém a sociální spravedlnost.

Úspěšný měnový spekulant

Po studiu to Sorose táhlo do USA, kde položil základní kámen svému dnešnímu bohatství. Zdrojem jeho příjmů se staly investiční fondy, s kterými spekuloval na burze. Při tom mu pomáhala schopnost riskovat spolu s jemným citem pro vývoj trhu.

Využíval nerovnováhy finančních systémů. Jedním z jeho nejznámějších kousků byla sázka z r. 1992 na pád britské libry, kterou považoval za nadhodnocenou. Jeho odhad vyšel: během několika dní vydělal skoro miliardu dolarů. Profitoval i na kolabujících měnách během asijské krize v r. 1997. Poraženými byly státy a tím pádem daňoví poplatníci, kteří museli ztráty uhradit. Malajský předseda vlády Mahatir ho proto prohlásil za „nepřítele státu č. 1“. I v nastávající finanční krizi v USA v r. 2007 byl Soros aktivní a se svým fondem Quantum opět dosáhl velkých zisků.

Zatímco Soros využíval nerovnoměrností na globálních finančních trzích, ve svých knihách zároveň varoval před jejich nebezpečím pro otevřenou společnost: před ekonomizací společností a potlačením morálky, o hodnotách a sociální spravedlnosti. Státy musí provést korektury tržního fundamentalizmu, požaduje.

Většinu svého zisku navíc věnuje, aby se zasadil pro otevřenou společnost: „Můj úspěch na finančních trzích mi umožnil větší stupeň nezávislosti, než většině jiných lidí“, píše Soros. Jakmile se stal dostatečně úspěšným jako manažer hedgeových fondů, založil v r. 1979 Open Society Fund.

Svrhává Soros vlády?

Mecenášství v takovém finančním rozsahu vzbuzuje kritiku a vyvolává pochybnosti. Vyvstává otázka, jaký efekt desítky let trvající finanční podpora nevládních organizací (NGO) má. Například v Arménii mluví jeden expert tváří v tvář zavedeným vazbám mezi dárci a příjemci o „mafii“ v sektoru nevládních organizací. I v Gruzii jsou patrné náznaky korupce.

Připisovat však Sorosovi pád vlád v zájmu USA by ovšem neodpovídalo komplexní realitě. To ukazuje několik příkladů. Na mezi spikleneckými teoretiky oblíbeném blogu Schall und Rauch (Zvuk a kouř) o Open Society Foundations stojí: „Je všeobecně známo, že nadace vězí za každou ‚barevnou revolucí‚ posledních desítek let.“ Pod pláštíkem demokracie jsou údajně svrhávány vlády, které se nepodřídí americkému diktátu.

Mezi tyto „barevné revoluce“ patří i „růžová revoluce“ z r. 2003 v Gruzii: po pokojném povstání odstoupil prezident Eduard Ševardnadze. Ten byl ale velkým přítelem Spojených států a chtěl svou zemi dovést do NATO.

Výpovědi dobových svědků však připouští závěr, že Sorosova nadace skutečně podporovala dvě organizace, které hrály při protestech důležitou roli: Liberty Institute a mládežnickou organizaci Kmara! (česky: Dost!). Ale samotná podpora by sotva motivovala dostatečný počet lidí, aby přinutili prezidenta k odstoupení. Nevole daleko spíš pramenila z dezolátního stavu země, denních výpadků elektřiny a všudypřítomné korupce.

Vnutil Soros Evropské unii uprchlickou politiku?

Další z argumentů proti Sorosovi zní, že chce Evropu „zavalit“ uprchlíky a určuje uprchlickou politiku. Jako důkaz je uváděna smlouva o uprchlících mezi EU a Tureckem. Na konspiračních stránkách například stojí, že dohoda se „zakládá 1:1 na strategické předloze“, která byla navržena mezinárodním think tankem ESI. Ten je mimo jiné financován Sorosovou Open Society Institute. Autor to komentuje slovy: „Hony soit qui mal y pense, hanba tomu, kdo při tom na zlé myslí.“

Projekt, který financuje Open Society Foundations v think tanku ESI, ale nemá nic společného s uprchlickou politikou, vysvětluje ředitel ESI Gerald Knaus. Kromě toho má na tuto věc odlišné názory, než Soros. Na rozdíl od dohody mezi EU a Tureckem netrvá Soros na kontrole hranic Unie, dodává Knaus. Jeho think tank také, na rozdíl od Sorose, navrhl rychlá azylová řízení. Ta mají umožňovat rychlé navrácení osob, které nepotřebují ochranu EU do Turecka nebo do dalších zemí. Knaus je i skeptický vůči Sorosovu návrhu přerozdělování uprchlíků v rámci Evropské unie.

Kromě toho, zdůrazňuje Knaus, nepřijala ve zprávách ESI formulovaný návrh dohody s Tureckem Angela Merkelová, ale holandská vláda. Obecně to nefunguje tak, že „nějací bohatí lidé něco financují a hned je z toho politika“.

Žádné ideologické předpisy od Sorose

Knaus odmítá i další tvrzení o Sorosových nadacích: „Moje mnoholeté zkušenosti říkají, že pouze podporují infrastrukturu a instituce, které pak svou činnost provozují samostatně. To je přece také Popperova základní myšlenka: že právě ani pan Soros neví, jaké je v tuto chvíli správné řešení. Čím více hlasů a diskuzí, tím lépe.“

Nadace tak vždy fungovala, říká Knaus: „Jinak by to ani nebylo možné, když se podíváte, kolik různých projektů je podporováno pouze na Balkánu. Ti, kteří jsou podporováni, zase mají své vlastní ambice.“

Sám Knaus se v 90. letech zúčastnil projektu Yaleovy univerzity, v jehož rámci sociologové a ekonomové zprostředkovávali základní znalosti svých oborů na univerzitách ve východní Evropě. Jaké politické a ideologické názory docenti měli, nehrálo žádnou roli, vysvětluje Knaus.

Neprůhledné předvolební financování

V USA však Soros zaujal jasné stanovisko a podporoval Demokraty – v konkurenci k jiným bohatým donátorům jako např. manažeru hedgeových fondů Robertu Mercerovi, který se podle rešerší magazínu New Yorker podstatnou měrou podílel na Trumpově vítězství.

Soros, Mercer a další profitují z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci žaloby konzervativní neziskové organizace Citizen United z r. 2010, na jehož základě byl zrušen stávající limit firemních darů. Tím byly umožněny neomezené finanční dary od kohokoliv včetně utajení finančních zdrojů, vysvětluje politolog Craig Holman z neziskové organizace Public Citizen z Washingonu. „Miliardáři jako Robert Mercer nebo George Soros naplno využívají kolapsu systému volebního financování“, dodává Holman.

„Schopnost hodně bohatých osob dominovat financování našich voleb vedla k tomu, že průměrní Američané, kteří si mohli dovolit vydat 20 – 100 dolarů na podporu svých kandidátů, už nic neposílají. Naše podpora už mnoho neznamená“, shrnuje Holman.

Kromě jiných zámožných lidí tak i Soros využívá moc peněz s výsledkem, že už většina obyčejných lidí ztrácí vliv na podobu předvolebního boje. To může vést k ještě většímu poklesu důvěry v demokratické instituce a k zesílení protiliberálních proudů – čemuž chce vlastně Soros prostřednictvím svých darů zabránit.

Zůstávají tedy otázky po zacílení a účinku mecenášství, tak, jak ho Soros provozuje. Konspirační teorie a obvinění ze spiknutí však odvádějí pozornost po hledání odpovědí. Ani miliardář jako je George Soros, není všemocný, což se mimo jiné ukazuje právě na vzestupu autoritářských režimů a protidemokratických sil od východní Evropy až po USA.

Reklamy