Prý „nemáme míchat ty kultůry“. Prý je to škodlivé a ničemu to neprospívá. Ještě by z toho vznikla nějaká katastrofa. „A kvóty si už vůbec nenecháme vnutit!“

S tím se nedá než souhlasit. Kdo chce zachovat stávající stav, ten se musí všem vlivům bránit. Neměl by ovšem přehlédnout jednu drobnost: znamená to zároveň zánik a smrt. Od Velkého třesku se celý vesmír nachází v neustálé změně. A ty jsou způsobeny drobnými variacemi, odchylkou od stejnosti. Nebýt malé nerovnoměrnosti v prvotně vzniklém plynu, nikdy by nevznikly hvězdy, tudíž i další prvky a planety. A každá změna, nebo viděno subjektivním lidským pohledem většinou katastrofa (neboť člověk se podvědomě změnám brání – touží po klidu a stabilitě), dala vzniknout něčemu lepšímu, ještě komplexnějšímu a vyvinutějšímu. Kdo nechápe základy, neměl by ani mluvit do podružností.

Bez katastrof by nebylo pokroku

I my jsme součástí vesmíru. Naše dějiny proto nemohou být jiné. Pády meteoritů a vyhynutí dinosaurů daly vzniknout ještě složitějším formám života, z nichž posléze vznikl člověk. Ani náš vývoj se neobešel bez různých vlivů, přizpůsobování se, konfliktů a učení se z nich – to vše je naopak podmínkou jakéhokoliv pokroku. V Tichomoří  a v Jižní Americe možná ještě žije pár malých kmenů, které pár desítek tisíc let neměly kontakt s nikým jiným. My se ale nacházíme ve Střední Evropě a tady je posledních 2.000 let celkem živo. Nejsem antropolog, ale neznám na našem kontinentu žádný národ, který se chtěl izolovat a přežil. Nejspíš ho už dávno vymlátili nebo asimilovali. Už tehdy byl „in“ otevřený a pozitivní přístup. Kdo se naučil spolupráci, přežil dodnes. Jasně, tenkrát panovala trochu jiná pravidla slušného chování a občas u toho padaly i hlavy. Ale vidíte, i ta se časem vyvinula, neboť se přišlo na to, že efektivnější bude občas potlačit své ego a spíš se zamyslet nad cílem.

Aplikace těchto principů vedla časem k tomu, že se nyní většina světa nalézá ve stavu nikdy nevídaného blahobytu a přebytku. Vedle mnoha výhod to ale skrývá i mnohá nebezpečí, která jsme do té doby logicky nemohli poznat. Bezstarostnost vede k degeneraci, určitá míra stresu je podmínkou zdravého života. V kulturách, kde už lidé nemusí vyvinout tolik úsilí, aby přežili, dlouhodobě dokonce klesá i průměrná inteligence.

Máme před sebou dvě možnosti

Stavět zdi a ploty s ostnatými dráty, nebo se postavit k současnému dění čelem

Obojí bude stát desítky milionů, možná i miliardy, takže o penězích to zcela není. První možností je tedy posílení bezpečnostních složek, stavba a monitorování zdí a plotů, jejich ostraha a údržba, ale tím se zároveň izolujeme od světa, do kterého jsme ještě nedávno chtěli patřit.

Druhá možnost zpočátku vyjde také draho. Ale nabízí hned několik benefitů. Jednak nebudeme před ostatními civilizovaným národy za idioty. To se může hodit. Jeden z nich je s odstupem náš nejdůležitější hospodářský partner.

20150909_Export_CR_2015
Zdroj: Businessinfo, brožura CzechTrade: Vývoj zahraničního obchodu České republiky za 1. čtvrtletí r. 2015

Ale kdo by se ohlížel na jiné – důležitější přece je, zda děláme správnou věc. Co ale je to „správné“? To je, alespoň na první pohled, dost subjektivní pojem. Západní země ho zjevně chápou jinak a byť by se morálka dala vysvětlit i čistě racionálně (k tomu se dostanu třeba někdy příště), záměrně nyní vůbec nechci apelovat na morálku nebo humanizmus. Pro začátek se na celou problematiku podívejme z hlediska užitku – to je nám Čechům přece nejbližší.

Druhá možnost představuje přijetí určitého počtu uprchlíků (momentálně zřejmě kolem 1.600, což není ani počet obyvatel Divišova) a postarat se o ně. S tím také budou spojeny nějaké výdaje za ubytování, stravu, lekce češtiny, zaučení či rekvalifikaci, porovnávací zkoušky, administrativu. Ale na rozdíl od plotu, který je statickou věcí bez užitku a ve finále stejně ničemu nezabrání, toto je investice. Investice do pracovní síly, která buď už chybí, nebo brzo chybět bude. Pracovní síla odvádí daně a přispívá do důchodového systému, se kterým to už nyní vypadá ještě hůře. Na základě zkušeností z Německa víme, že zejména syrští imigranti (v tuto chvíli tvoří největší skupinu) jsou hodně motivovaní, dobře vzdělaní a prudce se zvyšuje i počet firem, které po čase zakládají.

20150922_The-Economist
Zdroj: The Economist, 19. září 2015

Zajímavé také je, že země východní Evropy, které díky negativnímu demografickému vývoji uprchlíky nejvíce potřebují, je zároveň nejvíce odmítají. Maďarsko a Slovensko, dva nejzuřivější odpůrci kvót, v tomto ohledu obzvlášť vynikají. Polsko, zdá se, to již pomalu začíná chápat. Náš postoj je typicky švejkovský: nadáváme, kromě sveřepého odmítání kvót (poté, co to dobrovolně nešlo) jsme se ale na žádné konstruktivní řešení nezmohli.

Buď to skončí velkým průšvihem, nebo dalším hospodářským zázrakem.

Nevím, zda jsou naši politici moudřejší než ti západní. Ale když poslouchám na německých televizních stanicích desítky debat týkajících se uprchlíků, kde spolu diskutují vládní, opoziční i komunální politici, top manažeři průmyslu, novináři a sociologové – mám o tom své oprávněné pochybnosti. Němci moc dobře vědí, kde jsou problémy a co je potřeba udělat k jejich nápravě. Samozřejmě, všichni si uvědomují, že to nebude lehké a budou se objevovat další a nové problémy. Ale velké výzvy si vyžadují odvážná řešení. Němci sami vědí: buď to skončí velkým průšvihem, nebo dalším hospodářským zázrakem. A jak je znám, jsem přesvědčen o tom druhém.

Co je tedy lepší? Strkat hlavu do písku, nebo se přihlásit ke svému dílu odpovědnosti? Izolace, negativizmus, nebo pozitivní přístup? Vyhozené peníze, nebo investice? Jakou pilulku si vezmeme vy? Vyberte si:

Pilulka Věry Čáslavské            Pilulka Václava Klause

Matrix-Pill

Reklamy