20150913_Welt_Jan-T-GrossNedělní Die Welt přinesla článek Jana T. Grosse, profesora historie na Pricetonské univerzitě a autora knih  „Neighbors: The Destruction of the Jewish Community in Jedwabne“, „Polish Society under German Occupation“ a „Fear: Anti-Semitism in Poland After Auschwitz“. Článek přináším v plném znění.

Plni radosti a kvůli „společným hodnotám“ vstoupily Polsko, Maďarsko a další země východní Evropy do Evropské unie. A nyní odmítají uprchlíky. Toto bezcitné chování a chladná rétorika nemají v dnešní době obdoby.

Zatímco na strastiplné cestě, během které jich mnoho zahyne, utíkají do Evropy před hrůzami války tisíce uprchlíků, odehrává se v některých nových členských zemích EU tragédie úplně jiného druhu.

Státy, známé pod společným pojmem východní Evropa a mezi něž patří i mé rodné Polsko, se projevily jako netolerantní, sobecké a xenofobní. Nejsou schopny se rozpomenout na ducha solidarity, který je samotné před čtvrt stoletím přivedl ke svobodě.

Jsou to ty samé společnosti, které během pádu komunizmu provolávaly hesla o „návratu do Evropy“ a hrdě prohlašovaly, že sdílí společné hodnoty našeho kontinentu. Ale vědí vůbec, co Evropa představuje?

Od roku 1989 – a zejména po jejich vstupu do EU v r. 2004 – jim byly převáděny obrovské finanční částky prostřednictvím Fondu soudržnosti a dalších strukturálních fondů. A dnes nejsou ochotny udělat něco pro řešení největší uprchlické krize od 2. světové války.

2.000 uprchlíků v 40 milionovém Polsku

Maďarsko, člen Evropské unie, před zraky celého světa bez ostychu týrá tisíce uprchlíků. Premiér Viktor Orbán nevidí jediný důvod, proč by měl jednat jinak. Trvá na tom, že uprchlíci nejsou žádný evropský problém, ale německý. K tomu ještě dodává, že neexistuje žádné „právo na lepší život“.

Orbán není jediný, kdo zastává podobné názry. Následují ho dokonce i maďarští katoličtí biskupové. Laszlo Kiss-Rigo, biskup ze Szegedi-Csanadu si myslí, že se muslimští migranti připravují k převzetí moci a papež, který každou katolickou komunitu vyzval k přijetí jedné imigrantské rodiny, dle něj správně „nerozpoznal situaci“.

Polsko, země se 40 miliony obyvateli, je ochotno přijmout 2.000 uprchlíků, ale pouze křesťanů. I Slovensko si klade podobné podmínky.

Jeden polský novinář dokonce americké rozhlasové stanici National Public Radio tvrdil, že uprchlíci nejsou východoevropským problémem proto, že tyto země nikdy nebombardovaly Libyi (Německo ale také ne).

Zapomněla východní Evropa na svou vlastní minulost?

Nemají východoevropané pocit studu? Po staletí jejich předkové hromadně emigrovali, aby unikli bídě a politickému pronásledování. Bezcitné chování a bezohledná rétorika jejich politiků ale dnes nahrává populizmu.

„Gazeta Wyborcza“, největší polský deník, má nyní na konci každého článku pojednávajícímu o uprchlících, uvedeno upozornění: „Vzhledem k neobyčejně agresivnímu obsahu komentářů, vyzývajících k protizákonnému násilí a šířích rasovou, etnickou a náboženskou nenávist, není v současné době přidávání komentářů možné“.

V nedávné minulosti, v poválečných letech, utíkali před vražedným antisemitizmem svých polských, maďarských, slovenských a rumunských sousedů východoevropští a židovští přeživší koncentračních táborů právě do Německa, do bezpečí vyhnaneckých táborů.

Významná kniha historičky Ruth Gay o těchto 250.000 přeživších se jmenuje „Safe Among The Germans“ (V bezpečí mezi Němci). I dnes nenachází muslimští uprchlíci a přeživší jiných konfliktů útočiště ve východní Evropě a prchají opět do Německa.

Ošklivá tvář Polska má původ v éře nacizmu

V tomto případě nejsou dějiny metaforou. Naopak: kořeny východoevropského chování, které právě ukazuje svou odpudivou tvář, mají původ ve 2. světové válce a v době po ní.

Poláci byli například právem hrdi na odpor společnosti proti nacizmu, ve skutečnosti ale během války zabili více Židů, než Němci.

Ačkoli katolíci během nacistické okupace krutě trpěli, vůči hlavním obětem nacizmu projevili jen málo účasti. Józef Mackiewicz, konzervativní, antikomunistický polský spisovatel s neposkvrněným patriotickým postojem, to jednou vyjádřil slovy:

„Během okupace se nenašel doslova nikdo, kdo alespoň jednou nezaslechl: ‚Jednu věc udělal Hitler správně, totiž že vyhubil Židy‘. Ale veřejně to nikdo nevyslovil.“

S antisemitizmem jsme se stále ještě nevyrovnali

Samozřejmě, že existovali také Poláci, kteří Židům za války pomáhali. Ve skutečnosti je jejich počet „Spravedlivých mezi národy“, kteří jsou v izraelském centru pro výzkum a dokumentaci holocaustu Yad Vashem vyznamenáni za svou statečnost během 2. světové války, mezi všemi evropskými národy největší (což není překvapující, neboť Polsko mělo před válkou s odstupem největší židovskou obec v Evropě).

Ale tito obdivuhodní jedinci jednali zpravidla na vlastní pěst a proti převládajícím společenským normám. Byli to outsideři, kteří své hrdinství schovávali ještě dlouho po válce – ze strachu před vlastní komunitou, z jejíž strany jim hrozilo násilí a opovržení.

Všechny obsazené evropské země se v určité míře na nacistickém vyhlazování Židů podílely. V závislosti na specifických poměrech a podmínkách německé okupace se ho každá země účastnila jinak.

Nejvíc však řádil holocaust ve východní Evropě, což souviselo s velkým počtem Židů v tomto regionu i s nesrovnatelnou krutostí nacistických okupantů.

Angela Merkelová prokázala vůdcovství

Po denacifikaci vítěznými mocnostmi a díky své odpovědnosti za plánování a realizaci holocaustu nedostalo Německo jinou možnost, než se se svou vražednou minulostí vypořádat.

Byl to dlouhý a těžký proces, ale německá společnost si uvědomila své hříchy a tím se naučila postavit morálním a politickým výzvám, jakými je i současný příliv uprchlíků.

Kancléřka Angela Merkelová projevila během uprchlické krize takové vůdčí schopnosti, že tím zahanbila všechny východoevropské politiky.

V této souvislosti musí ještě východní Evropa svou vražednou minulost zpracovat. Teprve až toho dosáhne, mohou tamní občané rozpoznat svou povinnost k záchraně prchajích před krutým osudem.

Copyright: Project Syndicate 2015

Reklamy